Po dlouhém pauze, způsobené koronavirovou panikou, jsme byli rádi, že máme možnost si zase zahrát šachy. Čekal nás však soupeř přetěžký – suverénně nejsilnější tým krajského přeboru – Tanvald.
Na zápas jsme byli tradičně dobře připraveni. Vzali jsme vážně i pokyny ŠSČR pro dohrávání zápasů a vyzbrojili jsme se dostatečným množstvím dezinfekce tak, abychom mohli přesně podle pokynů po zápase vydezinfikovat figurky. Přeci jen, byli bychom neradi, kdyby se virus v naší šachové skříni přes léto pomnožil. Soupeř byl papírově jasným favoritem a podle toho to také vypadalo.
Vedení zajistil Tanvaldu jejich legendární člen, Zdenda Hnát, který byl nad síly našeho Míry Pepy Schifferta. Poté poklidnou zápasovou atmosféru rozjitřil hostující Joukl, který se jal reklamovat kašlání jednoho ze slávistů s tím, že kašlat se má údajně do hygienické roušky, protože při jiných technikách kašlání by mohla být místnost zavirována. Poté, co mu rozhodčí (já) vysvětlil, že pokašlávání není v rozporu se závaznými pokyny ŠSČR pro dohrávání šachových zápasů a tyto pokyny ani neobsahují přesnou metodiku, jak správně kašlat, se pan Joukl uklidnil a zbytek zápasu již proběhl bez rušivých vlivů.
Vedení hostí navýšil Jedlička, který našeho Mílu Partla přehrál bez větších problémů.
Na 0 : 3 navýšil pan Horák, který odrazil rafinovaný útok našeho Pavla Peníšky a dokonce přešel i do protiútoku, který byl úspěšný.
Cennou remízu zaznamenal domácí kápo Honza Šlechta, který s přehledem odremizoval zkušeného Joukla.
Průběžné vítězství zajistil hostům na jedničce Tomáš Fráňa. Partie se odehrávala v režii našeho borce, který favorizovaného soupeře přehrál a vypadalo to, že míří neochvějně za vítězstvím. Tanvaldská jednička je však borec všemi mastmi mazaný a postupně se mu podařilo partii zcela vyrovnat. No a ve chvíli, kdy to vypadalo, že partie tedy skončí remízou zahrál náš Jirka Jareš v časové tísni tah, zvaný „sebevražda v přímém přenosu“ , a Tanvald tak vedl 4,5 : 0,5.
O snížení se postaral Franta Lašek, který byl tak jediným domácím vítězným hráčem. Hostující hráč Žamboch dostal našeho hráče pod drtivý útok a vypadalo to, že zaslouženě zvítězí. Poté se však začal až příliš řídit pravidlem „šacha dáš, dobře hráš“ a tak dlouho šachoval, až zahnal Fandova krále na opačný konec šachovnice a ve chvíli, kdy šachy došly, tak pan Žamboch s hrůzou zjistil, že mat dostane on.
Na druhé šachovnici se partie vyvíjela také příznivěji pro hostujícího hráče. Zdánlivě nevinná koncovka se mi opravdu ale opravdu nepovedla a hostující kapitán, Ondra Pražák, tak dostal šanci prokázat mistrnou techniku hry v koncovkách.
A drtivé vítězství dokonal hostující Růžička. Ten našeho veterána Luboše Jínu přišpendlil na poslední 2 řady šachovnice a vypadalo to, že partie bude jen formalitou. Pak si ovšem nenasytný tanvaldský hráč uzobl otráveného pěšáčka a do té doby nehrající Lubošova dáma se nečekaně rozdivočila. A najednou stál na prohru pan Růžička. Luboš však místo toho, aby zkoprnělého soupeře dorazil, přešel nepochopitelně do evidentně zdechlé koncovky.
Je třeba uznat, že Tanvald zvítězil zaslouženě a oprávněně míří do druhé ligy.