K druhému utkání KPD jsme tentokráte vyrazili do Rokytnice. Počasí nám přálo, ne už tak silničáři, kteří několik silničních úseků opatřili semafory s natolik dlouhými intervaly, že část naší sestavy dorazila s mírným zpožděním a utkání tak zahájila s mírným časovým deficitem. Ale nenechali jsme se tím znervóznit a na několika šachovnicích jsme začali soupeře rychle přehrávat.
Vedení nám zajistil Petr Paldus. Strategie pana Holmana manévrovat svými figurkami na prvních třech řadách a nikam dále se nepouštět v naději, že Petr Paldus se tak hluboko do soupeřova tábora neodváží , se ukázala jako poněkud naivní. Bílé figurky ani v téměř základním postavení nebyly schopny se sami ochránit a Petr je postupně téměř všechny vysbíral a zajistil tak našemu týmu vedení.
Na 0:2 navýšil náš kapitán, Honza Šlechta, který domácího Snížka bravurně přehrál a ten v již beznadějné pozici překročil čas.
Další bod přidal Marek Gombala. Jeho partie se odehrávala poněkud v utajení, jelikož v obavě před nákazou agresivními zmutovanými viry byli spolu s jeho soupeřem Martinem Chrzem umístěni do zvláštní místnosti. Zde, vzorně vybavení všemi možnými ochrannými prostředky a desinfekcemi, odehráli partii, ve které měl náš hráč navrch po celou partii a bylo jen otázkou času, kdy soupeřova pozice, postupně praskající ve švech, praskne úplně.
Remízou skončila partie na první šachovnici, která již po fázi zahájení zaplula do remízových vod, kde vytrvala až do tupě remízové věžové koncovky.
Otočit kormidlem dějin se domácí pokusili na šesté šachovnici. Tam se Luboši Jínovi partie výrazně nepovedla už ve fázi zahájení a zbytek nebyl o moc lepší a tak domácí Kopecký slavil jediné vítězství domácích. Při zpáteční cestě náš Luboš šokoval informací, že ve třetím tahu nevěděl co se tam má podle teorie zahájení hrát. Všech asi 50000 partií, ve kterých se tato pozice vyskytla zůstalo před Lubošem utajeno.
Zasloužené vítězství slavil Luděk Švec, který svého soupeře, pana Sasku zatlačil do těžké defenzivy, korunované ziskem dvou pěšců. Vyhrát jezdcovou koncovku s dvěma piky navíc již byla pro Luďka hračka.
Svého soupeře drtil i na osmé šachovnici hrající Jirka Slaba. Dokonce získal i čistého pěšáčka navíc. Poté bravurní kombinací pozici přetransformoval do situace dvě lehké figury proti věži a pěšci, což se neukázalo jako dobrý nápad. Jeden ze soupeřových pěšců nabral tak vysokou rychlost, že Jirkovi nezbylo než zatáhnout za záchrannou brzdu a spokojit se s remízou.
Jako poslední se dohrávala partie na druhé šachovnici, kde náš Jirka Jareš v partii s domácím Lencem převahu dvou pěšců v koncovce uplatňoval poněkud krkolomným způsobem, ale nakonec byl úspěšný a dovršil tak naše vítězství na 6:2.
Po zápase jsme utkání tradičně zhodnotili v Liberecké restauraci Depo, kde jsme vyčerpávající analýzy zakončili v pozdních večerních hodinách konstatováním, že jsme hráli dobře.